rotorua a okolí

Na místo dorážíme asi v 18 hodin. Jsme před branami Waimango volcanic valley, údolí plného vulkanických jevů. Všechny turistické atrakce na Novém Zélandu leží na soukromých pozemcích a když tomu tak není jsou stejně oploceny, zkomercionalizovány a vybírá se vstupné.

Waimango volcanic valley

To je další věc, kterou nevidí ti, kteří popisují Nový Zéland a opomenou si přitom sundat růžové brýle. Zdejší geotermální atrakce je na tom zrovna tak. Zavíračka tu je už v 17 hodin. Ano, čtete dobře, zavíračka. V 18 hodin tu bylo totálně mrtvo.

Waimango volcanic valley

Do západu slunce zbývá necelá hodinka, tak proč se nepodívat dál? Po pár okamžicích se nám daří otevřít vstupní branku, a tak se vydáváme po upravených pěšinkách dolů do údolí. Prohlížíme si zakouřené údolí. Je sice pěkné, ale na světě jsou nepochybně jiná místa, kde lze tyto jevy pozorovat a navíc zdarma a nerušeně od ostatních turistů, kteří tu jsou jen proto, že je sem doveze nějaká cestovní kancelář. Nikým nerušeni vychutnáváme si západ slunce nad Waimango volcanic valley. Snažím se to zachytit na kinofilm a přitom jsem si málem utopil v bublajícím potůčku krytku od objektivu. Zachytila se na větvičce pár centimetrů nad vroucí vodou. Prošmejdíme, co se dá, a po setmění zase brankou opouštíme areál.

   

Waimango volcanic valley hraje všemi barvami - voda, bahno, síra.

Dnes to vypadá, že v noci bude asi pršet. Rozhodujeme se proto, že přespíme na terase návštěvnického centra, která je kryta stříškou. Dáváme tu večeři a na dobrou noc holdujeme alkoholu. Do auta se ho vejde. Několik piveček završujeme slivovičkou. Spřádáme plán, že ráno před otvíračkou bychom mohli podniknout ještě jeden výpad do údolí, tentokráte zpestřený východem slunce. Halík je již převlečen do svého spacího úboru a polehává ve spacáku. Honza někde v lese vykonává svou potřebu. Nakukuji do výlohy, abych zjistil, jaké filmy a za kolik tu prodávají. To už jsme si všimli, že prostor tu je monitorován kamerou. Z ničeho nic se však najednou rozezvučel alarm. Průser! Zůstat a eventuálně příchozím vyvětlit, že tu chceme jen přespat, nebo raději zmizet? Nemáme náladu někomu něco vysvětlovat. Převažuje názor ústup. Popadáme rozházené věci a cpeme je do auta. Honza vybíhá ze křoví. „Co se děje?“ Dávám mu klíče ať řídí on, pil z nás tradičně nejmíň. Vysvětluju až v autě. Tři negři na útěku a ještě říděj nalitý. Jakoby nestačilo, že sem jezdí Češi trhat orchideje ?. Naštěstí mám v hlavě mapku okolí. Za 10 minut jsme u jezera Rerewhakaritu. Tady tedy nakonec dnes kempujeme.

Wai -o- tapu - devil´s bath.

                                                                                                                                             pokračování