Farewell spit

Odtud už se dají v dáli tušit obrysy písečné kosy Farewell spit. Ta je naším dalším cílem. Musíme ale nad ní letět minimálně ve 2000 feetech. Je to totiž místo, kde hnízdí chránění ptáci a i vstup po zemi je sem přísně regulován.

Písečná kosa Farewell spit leteckým pohledem.

Ze shora vypadá Farewell spit velmi zajímavě. Musíme hlídat čas ve vzduchu, abychom se nedostali do problémů s nedostatkem paliva. Hlavním časoměřičem a současně jediným byl zvolen Luboš. Proto směřujeme podél pobřeží a nad NP Abel Tasman přímo do Motueky, kde má být podle našeho dnešního letového plánu cíl našeho letu.

Písečná kosa Farewell spit leteckým pohledem a k tomu v detailu.

Už vidíme letiště mezi vinicemi. Skládám leteckou mapu a připravuji Honzovi plánek letiště. Na frekvenci 119,1 hlásíme polohu nad letištěm a že jdeme na přistání. Ještě pohled na pytel, base leg, a proti větru jdeme na final. Opět řev v kabině. První etapa je za námi!

Odliv u břehů Motueky na jih od národního parku Abel Tasman.

Jdeme zaplatit letištní poplatky. Poté kotvíme letadlo a vyrážíme se podívat do města. Nějaký týpek z letiště nás bere dokonce autem. Vystupujeme přímo u Liquer shopu. Dnešní úspěšný let je nutno řádně oslavit. Jsme ve vyhlášené vinařské oblasti, a tak si kupuji místní chardonnay.

My u našeho letadla po úspěšném přistání v Motuece.

Kluci volí pivo a pozor, rovnou točené. Nezřídka totiž v liquer shopech jsou pípy, kde si lze samoobslužně natočit do dvoulitrové PET lahve několik značek piv. Luboš vybírá nějaké černé typu Guiness. Usedáme naproti na fish and chips, já navíc zkouším ještě nějaké mořské potvory. Během hodování jsme potkáni dvěma Čechy, co tu trhají jablka, a tak je zveme na pivo. Jednou z nevýhod cestování letadlem je, že během letu se nedá jít na záchod. Člověk tedy raději moc nepije, aby tuto zapeklitou situaci nemusel za letu řešit. Nevýhodou následné oslavy přežití letu je dehydrovanost organismu. Jinými slovy člověk pak leje jak dobytek. Lahvinka vína ve mně zahučela proto raz dva. Mimochodem bylo vynikající, ostatně jako všechna novozelandská vína, která jsem kdy pil. Stejně tak pet lahev piva zasyčela takřka v mžiku. Liquer shop na dohled, co mohlo následovat? Další a další návštěvy. Musím říct, že jsme pili opravdu mohutně. Navíc jsme se cestou na letiště, kde jsme spali pod křídlem našeho stroje, stavili ještě v jedné hospodě na klusácké dostihy s neuvěřitelně nudně monotónním komentářem a taky na jedno točený. Navíc nás pak v tomto stavu nenapadlo nic lepšího než volat domů. Já jsem se domů nedovolal, a tak jsem si aspoň udělal ostudu v práci, kam jsem volal místo toho. Ale nezavolejte si z Nového Zélandu do Čech, když to stojí míň než místní hovorné po ČR.


                                                                                                                                             pokračování