wanganui np

3.3. ráno se budíme do totálně zamračeného dne. Honzovi přišly konečně papíry z Wellingtonu. Problémem je však tentokrát počasí. Možná by se letět dalo, my ale nechceme letět za každou cenu. Chceme totiž pořídit i nějaké snímky a video. A taky nejsme sebevrazi.

Budova nádraží ve Wellingtonu.

Zjišťujeme předpověď počasí (www.ifis.airways.co.nz). Koukáme i na dlouhodobější předpověď na jiný zdroj. Oba ostrovy podle ní mají být následující týden zahaleny do mraků. I venku to vypadá na déšť. To není dobré. V Paraparaumu se nám už nechce déle tvrdnout. Rozhodujeme se tedy pro půjčení auta a nějaký výlet. Létání prozatím odsouváme.

Auto je na Novém Zélandu takřka nutnost, neboť hromadná dopravu tu jaksi moc nefunguje a když, tak je dražší než auto. Obecně lze říci, že auta tu jsou velmi levná, a to jak ke koupi, tak k půjčení. Máme nějaké tipy z internetu, a tak s Lubošem vyrážím na vlak do Wellingtonu s tím, že se snad do Paraparauma vrátíme autem. Z nádraží volám na bezplatné číslo autopujčovny s ideálním názvem „Cheap cars“ s požadavkem na přistavení nějakého opravdu cheap car na Wellingtonské nádraží. Ve sluchátku sice rozumím tradičně blbě, ale pochopil jsem, že nic není problém.

Pohled do údolí na řeku Wanganui.

Sedáme na vlak a konečně si vychutnáváme okolní krajinu, kterou jsme minule zaspali. Ve Wellingtonu už na nás čeká tmavá Mazda Lantis 1.6. Za 39 NZD včetně pojištění se 750 NZD spoluúčastí je to více než slušné auto. Ženská po mě nechce ani pas, jen se podívá, zda mám mezinárodní řidičák a zeptá, zda jsem někdy už jezdil vlevo. Zběžně omrknem stavu vozu a sepíšem protokol o škrábancích. Platím kartou přímo na ulici.

       

Pár detailů přírody z národního parku Wanganui.

Tak a jsme mobilní. Všechno klape jako na drátkách I z Wellingtonu jsme vyjeli na první pokus. Jak říkám, k velkoměstu to má sakra daleko. Na jízdu vlevo si lze relativně snadno zvyknout (jen vyjímečně se projeví tzv. syndrom násoskovy dvojky) : - ). Zvláště v hustém provozu, kdy člověk tak nějak chtě nechtě vždy jede za někým. To na přecházení si nezvykneme ani do konce pobytu. Občasné spuštění stěračů místo znamení změny směru jízdy je zpestřením jinak nudné cesty v koloně do Paraparauma. Zde nabíráme věci a vyrážíme po silnici číslo 1 na sever. Plánů je hafo, uvidíme, co stihneme.

Stanujeme někde na cestě podél řeky Wanganui.

Asi po sto kilometrech z jedničky nechtěně sjíždíme a zjišťujeme, že míříme směrem na Wanganui. Tudy se k sopkám národního parku Tongariro také dostaneme a cesta bude ještě zajímavější. Na automapě mě zaujaly pochopitelně ty nejtenčí silnice, jejich okolí musí být určitě nejhezčí. Hned tu první za Wanganui zkouším. Úzké serpentiny stoupají, a jak se vzdalujeme od hlavního tahu kvalita asfaltového povrchu rapidně klesá. Moje teorie ale funguje. Hned první zastávka skýtá překrásný výhled do okolí. Řeka Wanganui se líně kroutí hluboko pod námi. Blížíme se k národnímu parku Wanganui.

Tato oblast patří mezi tradiční maorské oblasti. Zrovna minulost maorského osídlení kolem řeky Wanganui včetně úžasných černobílých fotografií maorského všedního života v dobách počátku fotografie si je možno prohlédnout v národním muzeu Te Papa ve Wellingtonu. Cestovní rychlost naší Mazdy se v důsledku častých zastávek, špatného povrchu i extrémních zatáček výrazně snížila. Tímto tempem zřejmě celý náš plán nemůžeme během pár dní stihnout. Po několika kilometrech mizí i poslední zbytky asfaltu. Vítá nás cedule: gravel road. Naše auto sice na ni není stavěné a máme s ním po nich dokonce zakázáno jezdit, ale není naše, takže rallye šotolina může začít. Podle mapy totiž bude takový povrch zřejmě ještě nějakých sto kilometrů. Cestou potkáváme první ovce i první stromové kapradiny. Na jednom místě to skoro vypadá, že neprojedeme. Noc trávíme ve stanech u auta někde u Pipiriki.

Kusu liščí (Possum) patří mezi vačnatce do čeledi Kuskusovití - Phalangeridae a byl na Nový Zéland umělě vysazen.
Nyní je nemilosrdně přejížděn auty, neboť se živí vejci původních chráněných ptáků a v důsledku
toho, že na Novém Zélandě nemá přirozené nepřátele je přemnožen.

pokračování